Legenda o křišťálové lebce

Křišťálovou lebku údajně objevil v roce 1924 v honduraské džungli (dnešní Belize) anglický dobrodruh F.A. Mitchell-Hedges, který zde pátral po důkazech existence bájné Atlantidy.

Při zkoumání prastarých ruin mayského chrámu v Lubaantunu, našla Hedgesova dcera Anna v zemi pod troskami zborceného oltáře nádhernou lidskou lebku vytesanou z jednotného bloku velkého křišťálu. Při prvním dotyku prý Anna zažila zvláštní pociy. A pokaždé, když si v noci položila lebku blízko hlavy, se jí zdály živé sny o mayských Indiánech žijících před mnoha tisíci lety.

Podle žijících Indiánů byla lebka používaná nejvyššími knězi k přivolání smrti. Stáří lebky bylo odhadnuto na 3 600 let. Zprávy o nalezení lebky způsobily v uměleckém a sběratelském světě velký rozruch. V muzeích a mezi sběrateli se objevily další podobné lebky. O jejich původu se dodnes pochybuje, ale podle některých odborníků se jedná o pozůstatky z bájné Atlantidy. Jiní věří, že lebky vyzařují energii, pomocí které lze uvalit kletbu, zaklínat duchy, vyléčit nemoci nebo předpovídat budoucnost.

Podle mnoha hypotéz je pro tyto artefakty magické číslo 13. Jedna teorie říká, že každá ze 13 lebek má speciální vlastnost a ten, kdo bude mít všech 13 pohromadě, získá tyto mimořádné vlastnosti. Hedgesova křišťálová lebka je dodnes opředena spoustou mýtů a tajemství, které se asi jen stěží podaří skutečně rozluštit.

Křišťálové lebky Corazon de Luz nalezdnete zde